Hlášky z filmu Černí baroni
(Svobodník Halík zapíjí v hospodě žal ze svého pokárání.) Svobodník Halík: „Reakcionáři vychcaný! Teda, todle řešit soudruh ministr, tak se z toho posere a poblije!”
(Svobodník Halík zapíjí v hospodě žal ze svého pokárání.) Svobodník Halík: „Reakcionáři vychcaný! Teda, todle řešit soudruh ministr, tak se z toho posere a poblije!”
Generál: „Chce se mi zvracet!”
Poručík Troník: (stěžuje si svazákům) „Kulak s feudálem tady lámou rekordy a mladý perspektivní komunista Jasánek plní na slabejch čtyrycet procent. No co to má znamenat? Čoveče, to se nestydíte před všema těma úderníkama, stachovcema, co o nich píšete do Obrany lidu?”
(Kefalín při výcviku s plynovými maskami zasimuloval a jakoby omdlel.) Svobodník Halík: „Salát! Ch! Tydle. Tydle umělci sou všichni saláti! Narval bych je do Michelinky tahat pneumatiky, hajzly intelektuálský! Dopravit na ošetřovnu. Ale během!”
Svobodník Halík: „A hele, hrabě Šternberk už je v gala. Tady si to kvádro moc neužijete, Šternberk. Na stavbě rozhodně ne. Tam konečně vy buržousti poznáte, co to je tvrdá dělnická práce.” Šternberk: „Omyl, svobodníku. Já jsem feudál, buržoazie je naším společným nepřítelem.” Svobodník Halík: „Mlčte!”
(Kefalín byl předveden před majora Halušku jako zběh, protože byl v posteli s krásnou hostinskou.) Major Terazky: „Keby bola vojna, Kefalín, něhal bysom vás bez súdu odstreliť. Ale že máme, čo sa dá robiť, hen ten mier, trescem vás iba tridsiati dňami ostrej vezby.”
Troník: „Já sem se doslechl, že náš útvar se netěší zatím ňáké příliš dobré pověsti. Protože je v něm spousta šmejdů! My se musíme tak nějak těsněji sepnout s tou naší pracující třídou, že? A proto uspořádáme v nepomucké sokolovně, já věřím, že hodnotnou, zábavnou estrádu. Tady vidím, že mezi váma je spousta umělců. I jiných soudruhů, že? Já myslím, že by to nemuselo dopadnout špatně. Co? Aspoň se tak před odjezdem na pracoviště ukážete v tom nejlepším světle slova smyslu.”
(Kefalín s Jasánkem jedou na povoze, zastaví je poručík Troník.) Poručík Troník: „Tak prej plníte na sto deset procent!” Kefalín: „Ano, soudruhu poručíku!” Poručík Troník: „No vidíte, tak pracuje svazák! Jo, Kefalín! Já sem se od soudruhů doslechl, že prej mě umíte výborně improvizovat!” Kefalín: „Prosim?” Poručík Troník: „Nechcete mi to předvést, vy šmejde, co?” Kefalín: „Ale ne, to bude určitě nějakej omyl, soudruhu poručíku.” Poručík Troník: „Já ti dám omyl, až ti bude kožich malej, ty. No nic. Pokračujte!” Kefalín: „Hyjé!” Poručík Troník: „Běž, Natašo!”
Major Terazky: „Čo bolo, to bolo! Terazky som majorom!”
Terazky: „Dobre hrátě, chlapci, velmi dobře hrátě! Vidítě, aké pekné pěsničky nám napísali súdruhovia v Sovetskom sveze?! Len ta trúba jim tam chýba, len ta trúba!” Troník: „Jestli teda dovolíte, soudruhu majore, já si myslím, podle mě z odborného hlediska naprosto v pořádku. Teď si představte tu ostudu, kdyby nám na pódiu vrzali soudruzi sice dělnického původu, ale nástroje by v prackách drželi poprvé v životě.” Terazky: „Dobre, Troník.”