KATEGORIE: Hlášky – Ano, šéfe!

V restauraci U Rytíře, kde je jako dekorace vystavené brnění: „Tohle mi udělat číšník v kuchyni, tak ho voblíknu do toho brnění.“

Áááá, s lehkou chutí kari, ano, správně, já jsem se divil proč je to žlutý.

„Pane kolego, spolupráce s váma je pro mě za odměnu. Mé srdce vzlétá jako sokol.“

Vařej kamarádi táborových ohňů.

Lízátko ať mi tam zapíchnou.

Zaved bych tady útrpný právo, toho kdo by něco udělal blbě tak bych přivázal k tomuhle sloupu a bičoval bych ho elektrickým kabelem a tak.

Abych vám nespad do kafe, madam. Po cestě bych se převlík do plavek.

Jestli chceš slyšet, co je nejlepší, tak to bude hodně tichý vysílání, to můžeme točit němej film, protože to není vůbec k žrádlu.

Ty jsi k tomu přišel jak nedoslýchavej k violoncellu.

Počkej, ty to tam sypeš jak Babica.

Jste to, co jíte, pane kolego.

Hospoda to není krasobruslení.

Je šokující to, že prostě dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky jídla pro kočky.

Stát prostět nemá co rozhodovat o tom, co lidi budou jíst. Tečka.

„Tohle pamatuje Žižku, když měl ještě vobě voči.“