KATEGORIE: Hlášky – Bylo nás pět

Petr Bajza: „Tluč a bude ti natlučeno.”

Otakárek Soumarů: (na Petra, když spolu hrají hru) „To ti je plat prtný.”

Kluci: „Habrováci, blbí ptáci, Habrováci, blbí ptáci!”

Kluci: „Pan Fajst buřta zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu!”
Pan Fajst: „To je Bajza Pétr, udělal hovna métr!”

(Tatínek se chystá do Mýta.)
Petr: „Já málem zaspal! Ještě, že tu děláte takovej kravál! Snídat nemusim! Jedem!”
Tatínek Bajza: „Moment, moment, moment! To se mi snad jenom zdá! Copak tys už zapomněl, co jsi včera proved? Že máš domácí arest? Zapomněl?”
Petr: „Ne, nezapomněl.”
Tatínek Bajza: „Žádnej vejlet na motocyklu. Doma budeš. Celý prázdniny.”
Petr: „Táto.”
Tatínek Bajza: „Housle a cvičit. A uklidíš sklad a dvůr.”

(Péťa si pepří polévku.)
Tatínek Bajza: „Nech toho! Budou se ti dělat nežidy.”
Maminka Bajzová: „Když jsem si tě brala, měl jsi nežidů plnej krk.”
Tatínek Bajza: „Hmmm, jenže to nebylo kvůli pepři. Ale byl to ten důvod, proč jsem se ženil.”

(Petr Bajza s kamárady je chycen v kině načerno.)
Policajt: „A tenhle sem taky vlezl oknem!”
Petr: „Ale já jsem sem vůbec nechtěl! To vy jste mě sem vtáhl!”

Péťa Bajza: (vypráví) „Tatínek jako každé Vánoce obdržel bačkory a pravil: No to je ale překvapení! A políbil maminku. Maminka obdržela šátek a pravila: Ale to nemuselo být! A políbila tatínka. Já jsem věděl, že dostanu rukavice a taky jsem je dostal.”

Maminka: „Ty už s Čendou nekamarádíš?”
Péťa: „Nikolivěk. Neboť se musím učit, abych uměl.

(Petr dostane výprask.)
Maminka: (na otce a na strejdu) „Herodesové!”

Honza Pivoda: „A tebe, tebe příště osobně utopím!”
Otakárek Soumarů: „Já tebe osobně utopím v močůvce, Habrováku!”

Otakárek: (spočítal svou ‚žebrotu’) „Ty vole, suma sumárum, tři koruny, dvacetník a pětník navrch. Sem boháč, koupim si celou sbírku známek.”
Petr Bajza: „Jak to? Žebrali jsme přece spolu, ne?”
Otakárek: „Já jen žebral. Tuhletu nohu.”
(ukáže dřevěnou nohu starého Zilvara) „A můžu si s nima dělat, co chci. Rozumíš?”

Petr Bajza: „Pomsta bude sladká.”

Petr: „Brý den.”
Policajt: „Nazdar, občane.”
Petr: „Nejsem žádnej občan.”
Policajt: „Tak co jsi?”
Petr: (naskočí za klukama na koňský povoz) „Já jsem já!”
Policajt: „No to začínáš brzy, zbojníku.”

Maharádža: „Tu třetí hádanku dáme my sami. Nikdo ji nezná, a nýbrž jsme ji právě vymysleli.
Co je to: Já jsem z jaké čeho, z jaké čeho čí co? Já mám kde kolik co, až je co, budou co? Já jsem z jaké čeho, z jaké čeho, čí co? Nóóóóóó?”