KATEGORIE: Hlášky – Bylo nás pět

Pan Fajst: „Hulváti jste!”

Tatínek Bajza: (ukazuje mamince prsatou ženu na plakátě) „S tou bych si hned dal kafe.”

Mademoiselle: „Oto, Oto, doma dostat! Zadek rudá!”

Petr: „Čendo? Čendo? A ještě jeden hřích si napiš.”
Čenda: „Jakej, šlejško?”
Petr: „Že kradeš jako straka. To je príma těžkej hřích, co?”
Čenda: „To odvoláš.”
Petr: „Neodvolám, zloději. Seš normální zloděj.”
Čenda: „Proč jenom já? Ty seš v tom se mnou. Tys chodil k Fajstům taky.”
Petr: „No a co má bejt?”
Čenda: „Já si to vyřídím u svatý zpovědi. Tak si na mě nevyskakuj.”
Petr: „Já jsem ale nic neukradl. Zloději zlodějská.”

Pepek Zilvar: „Pánové, ztratil se mi fotr. Dvě noci se někde mrouská.”

Rampepurda: „Nemáš náhodou hlídat Otakárka? A ne mě? Já mám do večíra volno a můžu si dělat, co chci.”
Petr Bajza: „A já zas můžu bejt, kde chci.”

(Zilvar vytáhne poloutopeného Oťáska z vody, následuje umělé dýchání.)
Pepek Zilvar: (po aplikaci umělého dýchání) „Tak co, jaký to bylo?”
Otakárek Soumarů: „Ohromně vzrušující.”

Starý Zilvar: „Není rum, není šturm.”

Honza Pivoda: „A tebe, tebe příště osobně utopím!”
Otakárek Soumarů: „Já tebe osobně utopím v močůvce, Habrováku!”

Otakárek: (spočítal svou ‚žebrotu’) „Ty vole, suma sumárum, tři koruny, dvacetník a pětník navrch. Sem boháč, koupim si celou sbírku známek.”
Petr Bajza: „Jak to? Žebrali jsme přece spolu, ne?”
Otakárek: „Já jen žebral. Tuhletu nohu.”
(ukáže dřevěnou nohu starého Zilvara) „A můžu si s nima dělat, co chci. Rozumíš?”

Petr Bajza: „Pomsta bude sladká.”