KATEGORIE: Hlášky – Ranč U zelené sedmy

Babička: „Ponožky. Ty můžete obléknout slepicím.”

Babička: „Spodní prádlo, to donosej králíci. Ten kabát dejte koňovi a tohleto si, s dovolením, ještě vemu.”

Babička: „Víte, jak se teď tomuhle statku bude říkat? Ranč u Žebravejch dětí.”

Tatínek: „Toho tchoře nám nakonec seslal sám Bůh.”

Babička: „Ať žijou byliny!”

Babička: „Nikdy nepomáhejte zvířatům, protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.”

Tatínek: „Zvířátka děťátka, já vás mám tolik rád, ale nemohla byste přestat srát?”

Spolužačka Matěje: „Kudrno, jestli dáš to kotě Huffhanzlový, tak tady poteče černá krev!”

Matěj: „Ach jo. Elis v Americe, babička v blázinci a Adéla posraná.”

Elis: „Dobré ráno. Babi, proč jsi mě nevzbudila?”
Babička: „No, já netušila, že dojení je teď tvoje nové hobby.”

Tatínek: „Babičko, vy už nerostete.”
Babička: „Duševně, Vojtíšku, duševně.”

Maminka: „Ten sprosťák Ferdinand klátí naše slepice, jo, Pepík už zase zobe.”

Taťka: „Jednou tahle chvíle musela přijít. Zvířata nám furt přibejvaj a přibejvaj. A babiččin důchod je pořád stejnej.”

Štěpán: „Počítám, že jednou ze mě bude starej mládenec, o kterýho bude pečovat stará panna Elis, jako v tý Čapkově povídce.”

Hroch: (veterinář) „Zrovna nedávno jsem pomáhal jednomu myslivci líhnout v obýváku orla skalního.”