KATEGORIE: Motta o osudu

Osud se nesmiluje,o sud se nespakuje, osud činů nelituje, osud provokuje.

Je nějaký rozdíl mezi osudem a náhodou? Žádný, oba tě zaskočí neočekávaně.

Osud jsou jen možnosti našeho budoucího života.

Ať máš pořád vítr v zádech, slunce pořád ve tváři a tvůj osud ať tě zanese až ke hvězdám.

Osud se odvážných bojí, drtí zbabělce.

Všichni námi vykonané skutky jsou jen přečtené věty v knize osudu. Tu knihu osvětluje svíce života a když její knot dohoří, světlo, které vydávala, uhasne a s ním i náš život.

Kdo vymyslel slovo osud, hm? Kdo dává každému člověku jeho vlastní roli? Nikdo! Osud neexistuje.

Osud je daný, je to něco, co nemůžeme úplně změnit.
Co se stalo, stalo se, bylo to psáno osudem.

Osud je jen v naší mysli, každý si píšeme vlastní příběh. My se jen musíme snažit, aby to byl hrdinský epos a ne horor.

V klídku fakuji osud, který si myslel, že mě dostane.

Osud je starý, zlomyslný, znuděný chlapík.

Nad osudem nezvítězíš, všechno je dáno, ať se Ti to líbí nebo ne. Nad láskou též nezvítězíš, ona Tě převálcuje a pak máš ránu na celý život. V životě se musíš smířit s neštěstím.

Osud je výsledkem příčin a důsledků našeho jednání, o kterých si rozhodujeme sami.

Když člověk kráčí vstříc svému osudu, je často nucen změnit směr.

Dokud může člověk chodit, vidět nebe, slyšet hukot moře a slyšet sladkou vůni lesa, neměl by si naříkat na nepřízeň osudu.