Pacient byl odeslán na léčení, protože za sebou tahal na provázku kartáč, který láskyplně oslovoval Fifinko, a občas se s ním zastavil na rohu ulice, aby mu dopřál úlevu a odpočinek. Po dlouhodobé léčbě dospěl nemocný k poznání, že jde o obyčejný kartáč a trval na tom přes všechny záludné otázky psychaitrů, kteří ho podezřívali, že svůj přízrak zastírá, aby byl propuštěn domů. Za den po propuštění ho potkal psychiatr, jak znovu táhne po ulici kartáč. Když nemocný lékaře uviděl, strčil rychle kartáč do kapsy a zahnul za roh. Jakmile měl pocit, že ho není vidět, položil kartáč jemně na zem, zatáhl za provázek a pravil: „Tak jdem, Fifinko, už je pryč.“
