Jak se jmenuje vůdce indických cikánů?
Mahagadža.

Jde skin po ulici a volá na cikána: „Hej, že bydlíš v popelnici?”
„Ne, nebydlím,” dušuje se Rom.
„Nekecej, bydlíš v popelnici.”
„Nebydlím, vždyť ti to říkám.”
„Fakt nebydlíš v popelnici?”
„Ne, fakt.”
Skin pokrčí rameny: „Tak to máš štěstí, protože ta popelnice zrovna hoří.”
Cikán spráskne ruce: „Ach, můj domov!”

Přejede řidič cikána. Přijedou policajti a ptají se: „Tak pane, v jaké rychlosti do vás ten cikán naběhl?”

Dežo očumuje při výlovu rybníka. Spatří ho porybný a křikne na něj: „Dežo, příště si vem buď kratšího kapra nebo delší bundu!”

Dva cikáni pokuřují opření o lopatu a jeden si prohlíží rychle se vyprazdňující krabičku: „Na cigára, to napíšou, že Kouření škodí zdraví, ale na lopatu nic!”

„Minulý týden jsme tu měli cikány a ti neuměli do pěti počítat,” vypráví nové uklízečce recepční.
„Jak to myslíte?” otáže se ona.
Recepční vypráví: „Měli na pokoji pět talířů, pět hrníčků, pět lžiček… a když odjížděli, nemohli se dopočítat.”

Víte, jak stát dosáhne snížení populace Rómů?
Lehce, stačí jen, aby sčítání lidu prováděli skini.

Jedna cikánka druhé: „Moj Dežo má milenku!”
„A jak jsi to poznala?”
„Za posledního čtvrt roku si už dvakrát umyl nohy!”

Přijdou cikáni do hotelu a recepční se jich ptá: „Máte rezervaci?”
Cikáni se naštvou: „Vypadáme snad jako indiáni?!”

Jedna cikánka přemlouvá druhou: „Eržiko, půjč mi tepláky.”
„Nepůjčím, já jdu taky na diskotéku!”

„Dežo,” táže se Aranka manžela, „umyjeme děcka, nebo si uděláme nové?”

Potkají se dva Romové a jeden se ptá druhého: „Kam jdeš?”
„Do Tesca, koupit si svetr.”
„Tak jestli tě nechytí, kup mi taky jeden.”

Přijde cikán k trafice a ptá se trafikanta: „Znáš Deža Kykolku?”
A trafikant odpoví: „Neznám.”
„A Eržiku Kykolkovou znáš?”
„Ne.”
„A Laca Kykolku znáš?”
„Taky ne.”
„Tak proč tady máš napsáno: Známky kolky?”

Přijde cikán do hospody, všichni koukají na fotbal. Cikán se zeptá hostinského: „Jak hrajou naši?”
Hostinský se na něj podívá a říká: „Vaši vůbec nehrajou!”

Přijde Dežo s dítětem v náručí do spořitelny a zajímá se: „Na tu vkladní knížku můžu uložit, co chci?”
„Samozřejmě,” přitaká prodavačka.
„Tak tady máte našeho Pištíka. Ráno, až se vyspí, si pro něj přijdu.”