Učitelka: (Olda jde před komisi) „A hezky zvesela bych prosila, zpátky ani krok.”
Douša: (strojvedoucí) „Jo ták, já mít takovýhle děvče, tak bych se na Kostelec taky vykašlal.”
Bob: „Soudružský rozhovory, těch už mám plný zuby, už abysme byli za čárou.”
Tatínek: „Zvířátka děťátka, já vás mám tolik rád, ale nemohla byste přestat srát?”
Babička: „Nikdy nepomáhejte zvířatům, protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.”
Babička: „Ať žijou byliny!”
Tatínek: „Toho tchoře nám nakonec seslal sám Bůh.”
Babička: „Víte, jak se teď tomuhle statku bude říkat? Ranč u Žebravejch dětí.”
Babička: „Spodní prádlo, to donosej králíci. Ten kabát dejte koňovi a tohleto si, s dovolením, ještě vemu.”
Babička: „Ponožky. Ty můžete obléknout slepicím.”
Tatínek: „Babičko, vy už nerostete.”
Babička: „Duševně, Vojtíšku, duševně.”
Elis: „Dobré ráno. Babi, proč jsi mě nevzbudila?”
Babička: „No, já netušila, že dojení je teď tvoje nové hobby.”
Matěj: „Ach jo. Elis v Americe, babička v blázinci a Adéla posraná.”
Spolužačka Matěje: „Kudrno, jestli dáš to kotě Huffhanzlový, tak tady poteče černá krev!”
Babička: „Vidím ranč veliký, jehož sláva hvězd se dotýká! Vidím kozy, vidím krávy! Hynku! Viléme! Jarmilo!”