Ingrid: „Všechny chlapy by měli vykastrovat! Do jednoho!”
Laura: „A tohle je má jediná žijící babička. Po tátově smrti jí přeskočilo.”
Oliver: „Jestli budou zejtra zase halušky, zakládám hnutí českýho vodporu.”
Oliver: „Tak, člověk je nakonec vždycky sám, možná je užitečný začít si zvykat.”
Babička: „Lauro, už máš nějakého chlapce?”
Laura: „No, není to už zrovna chlapec, babi. Olivera přece, Olivera.”
Jana: „Chlapi jsou strašný prasata! Hlavně Češi!”
Jana: „Zbláznil ses, Pažoute? Sedmdesát pět tisíc? Já chápu, že to měl bejt odpustek, ale sedmdesát pět tisíc za jeden nelegální polibek?”
Olda: „Víte, co si Tereza kreslí každej den do deníčku? Panenský jablíčka. Ještě uvidíme, co si tam nakreslí zítra.”
Bugyna: „Jedem! Za nějaký vojenský štětky tady nebudem!”
Olda: „Kam jdeš?”
Tereza: „Pro pas a pro pohorky.”
Šimon: „Já jsem snad nejšťastnější člověk v celým demokraticko socialistickým svazu. Ani u imperialistů takovýho nemaj!”
Tereza: „Co jste provedli?”
Bob: „Dostali jsme alergii na zelenou.”
Šimon: „Tak pánové a je tu civil!”
Terezin otec: (mluví o Alžbětě) „Líbí se ti, co? Tak já ti něco povím, Terezko. Mně taky.”
Učitelka: „Hedánek!”
Olda: (Olda má příjmení Hedánek) „Zde! Totiž, tady sem.”