Cikán se dožaduje u soudu: „Můj domácí mi musí vrátit část činže, protože jsem po dvou letech bydlení zjistil, že nemám v bytě koupelnu!”

Dežo volá na Hrad: „Haló, slyšel jsem, že tam máte volné místo.”
„Dežo, ty ses zbláznil?”
„To ne, ale jestli je to podmínkou, tak můžu!”

Vedoucí zjistí, že cikáni jen kouří a nic nedělají, tak povolí kouření jen o přestávce. Hned druhý den za ním přijde Dežo a hovoří za všechny: „Pán vedoucí, a co budeme dělat mimo přestávku, když nesmíme kouřit?”

Potkají se dva cikáni a jeden říká: „Hej Fero, viděl jsi ten film Cikáni jdou do nebe?”
„Ne, neviděl,” odvětí Fero. „A viděl jsi ty ten film Cikáni jdou do roboty?”
„Ne, já na sci-fi nekoukám.”

Jak zní cikánská hymna?
Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete…

Přijde kamarád za Dežou, který dostal byt a přistihne ho, jak se dívá klíčovou dírkou do koupelny: „Co to děláš?”
„Dívám se na ženu.”
„To jsi ji ještě neviděl nahou?”
„To ano, ale koupat jsem ji ještě neviděl!”

Padá letadlo k zemi a pilot křičí na cestující: „Je mi líto. Jeden z vás musí vyskočit, jinak se zřítíme!”
Cestujícími jsou Čech, Rus, Američan a cikán. Čech hnedka navrhne: „To je jasný, vyhodíme cikána!”
Vtom k němu přiskočí Američan a přísně povídá: „Pánové, žádný rasismus. Uděláme to následovně – každému položím otázku a kdo ji nezodpoví, ten vyskočí.”
Podívá se na Rusa a praví: „Jaká byla největší lodní katastrofa na světě?”
„Titanic,” odpoví správně Rus a může ulehčeně vydechnout.
Pak následuje otázka na Čecha: „Kolik tam zahynulo lidí?”
„1161,” odpoví Čech, a je to správně.
Američan se otočí k cikánovi a říká: „Vyjmenuj je!”

„Šli jsme se ženou pro šminky,” vypráví kamarádům Dežo, „ale nakonec jsme se na to vykašlali.”
„Copak, dokázals jí to vymluvit?”
„Ne, cestou nás oba zmalovali skíni!”

Šmejdí dva cikáni po staveništi a koukají, co by ukradli, když vtom oba spadnou do hluboké jámy s vápnem.
„No to je teda v prdeli,” říká naštvaně první, „co budeme dělat?”
Druhý na to: „Klidni, jseš bílej tři minuty, a už bys pracoval!”

V porodnici: „Tak, tatínku, jak se bude jmenovat chlapeček tentokrát?”
„Dežo.”
„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.”
Druhý den: „Tak co? Už máte nějaké jméno?”
„Mám. Bangladežo!”

Chlubí se kámošům Deža: „Představte si, hoši, že mě ráno jeden skin pozval do hospody a pili jsme tam společně přes dvě hodiny.”
Kamarádi to vidí skepticky a nějak se tím netají: „Za tím něco musí být.”
„A prd za tím je,” nenechá si to vzít Deža a přibližuje situaci: „Potkám ho. Ptá se, kam jdu. Řeknu – do hospody pro pivo. Jestli ho do dvaceti minut tátovi nepřinesu, tak o mě přerazí baseballku. On říká, já tam jdu taky. Pojďme společně. Dvě hodiny jsme spolu chlastali, táta o mě doma přerazil baseballovou pálku…”

Dežo krade nově položený kabel. Aby se k němu dostal, musel za noc vykopat díru dva metry hlubokou a bezmála sto metrů dlouhou. Ale měl smůlu – když ten kabel ráno tahal z díry, chytla ho policie. Policista koukne na tu díru a povídá: „Dežo, Dežo, takovou krásnou díru jsi vykopal za jedinou noc a ty kradeš. Proč se neživíš kopáním kanálů?”
Dežo zbledne a zařve: „Daj boh, to nie, to bysom musel pracovat!”

Pán přijde do cukrárny, tam je cikánka a on po ní chce zmrzlinu. Cikánka se otočí a zpod pultu přivede malého usměvavého cikánka, který zákazníka pohotově vezme za ruku a nechce se ho za žádnou cenu pustit.
„Ale já jsem chtěl jen zmrzlinu!” namítne pán.
Cikánka ho ujišťuje: „Vždyť to je zmrzlina!” Načež se otočí k cikánkovi a zeptá se ho: „Je ti zima?”
„Jo,” řekne dítě.
A cikánka s vítězoslavným úsměvem prohlásí: „Tak vidíte, že je to zmrzlina!”

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma: MOJE RODINA. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu přičmoudlému Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.
Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná: „Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?”

Zlobí se cikán na přítelkyni potom, co ho představila svým rodičům: „Říkal jsem, že pracuju pro komunální služby, ne pro komunisty!”