Je šokující to, že prostě dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky jídla pro kočky.
Tag Archives: hlášky Ano
Stát prostět nemá co rozhodovat o tom, co lidi budou jíst. Tečka.
„Tohle pamatuje Žižku, když měl ještě vobě voči.“
V kuchyni neznám bratra. Míval jsem to tak, že v posteli ani ségru.
„Ten je zblblej jak bába v turniketu…“
Teď dávat bacha abych se nezpotil, protože mi vyskočí na čele pytlík s vegetou z tohodle jídla.
„Se na mě koukáš jak kdybych vod tebe chtěl služební Rolls-Royce, ty vole…“
Všude sejra v tom jídle, všude, všude. Z čeho by vařili český kuchaři, kdyby tam nemohli dát sýr do toho jídla, to by mě zajímalo.
V restauraci U Rytíře, kde je jako dekorace vystavené brnění: „Tohle mi udělat číšník v kuchyni, tak ho voblíknu do toho brnění.“
Áááá, s lehkou chutí kari, ano, správně, já jsem se divil proč je to žlutý.
„Pane kolego, spolupráce s váma je pro mě za odměnu. Mé srdce vzlétá jako sokol.“
Vařej kamarádi táborových ohňů.
Lízátko ať mi tam zapíchnou.
Zaved bych tady útrpný právo, toho kdo by něco udělal blbě tak bych přivázal k tomuhle sloupu a bičoval bych ho elektrickým kabelem a tak.
Abych vám nespad do kafe, madam. Po cestě bych se převlík do plavek.