Tag Archives: hlášky Bota jménem Melichar

Radim Dochleba: „Tak co, buchty, co tu moučíte?“

Fyzikářka: „Tak do ponožek, a boty ven. Je teplo, to přežiješ, šup!“
Radim Dochleba: „Já jo, jen aby jste to přežili vy.“

Adamová: „Zkuste se zamyslet nad tím, jak by se dala naše škola nějak vylepšit.“
Radim: „Dynamit, dynamit!“

Radim Dochleba: „I vepřík je rozptýlen, setká-li se s motýlem.“

Bakula: „To je brácha Ludvíkový z osmičky.“
Radim: „Tý tamtý?“
Bakula: „Jojo, tý tamtý.“

Honzík: „Nosále jeden nosatej!“

Radka: „Středa, čtvrtek, pátek… No, to nevydržím, do tý doby snad.“
Jolana: „Umřeš.“
Radka: „Jak to víš? Jak to ví?“
Žákyně: „Co já vím.“

(Ve škole ukradli bundy.)
Jolana: „No. A tu mou pitomou větrovku neukradl nikdo.“

učitelka: „Co je zas tohle?“
Radim Dochleba: „My jsme jako na plantážích, soudružko, jako otroci, chápete? A děsně dřeme.“
Učitelka: „Ano, zejména ty, Dochleba, jak vidím. Počkat, podle vás jsem já ten otrokář?“

Tělocvikářka: „Dochlebo, za chvíli je soutěž tříd v pořadových cvičeních. To chceš spolužákům zkazit šanci na umístění?“
Bakula: „Ne, to nesmíš, nikdy, to bych nepřežil!“

Radim Dochleba: „Tři králové! Teda, Lamková, že byste měla tři nožičky, to sotva, co? Hromnice! Lamkové boty buďtež odteďka Hromnice!“

Adamová: „Dochleba, ty tu nemáš nic napsáno. Ty ses nikam nehlásil?“
Radim Dochleba: „Já jsem chtěl studovat tady, devátou třídu.“
Adamová: „A co rodiče?“
Radim Dochleba: „Otec vystudoval práva a matka je inženýrkou.“

Radim Dochleba: „Pěkná, asi pěkně blbá!“

Lamková: „Já jdu na hotelovku, náhodou.“
Radim Dochleba: „Ó, to sorry, sorry, služebníček!“

První holka: „Brácha, jo?“
Druhá holka: „Jsi padlá na hlavu?“
Lamková: „S novou sezónou nový milenec, dámy!“