Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho: „Tak co, pane Novák, vzpomenete si už jak se jmenujete?“
„Žížala“ odpoví pan Novák.
„Tak to si Vás tu ještě necháme.“ Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé a pan Novák odpoví: „Jmenuju se pan Novák“
„No výborně, pane Nováku, zbalte si věci a můžete jít domů – jste propuštěn.“
„Nemůžu“ odpoví pan Novák, „Za dveřma je kos.“
Tag Archives: vtipy o bláznech a šílencích
„Jak se cítíte?“ „Ale vždycky po záchvatu mám takové divné svírání.“ „A jak dlouho to už trvá?“ „Než mi sundají kazajku.“
„Haló, to je policejní stanice?
Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince
nějakej chovanec?
No proč se ptám?
Protože mi dneska v noci někdo unesl moji ženu!!“
Pacient byl odeslán na léčení, protože za sebou tahal na provázku kartáč, který láskyplně oslovoval Fifinko, a občas se s ním zastavil na rohu ulice, aby mu dopřál úlevu a odpočinek. Po dlouhodobé léčbě dospěl nemocný k poznání, že jde o obyčejný kartáč a trval na tom přes všechny záludné otázky psychaitrů, kteří ho podezřívali, že svůj přízrak zastírá, aby byl propuštěn domů. Za den po propuštění ho potkal psychiatr, jak znovu táhne po ulici kartáč. Když nemocný lékaře uviděl, strčil rychle kartáč do kapsy a zahnul za roh. Jakmile měl pocit, že ho není vidět, položil kartáč jemně na zem, zatáhl za provázek a pravil: „Tak jdem, Fifinko, už je pryč.“
„Proč ses sám vrátil z útěku?“
„Protože mě poznala jedna baba.“
„A jak si to poznal, že tě poznala?“
„Řekla mi, že utíkám jako blázen.“
„Jsem dvojitý král,“ povídá blázen doktorovi. „Proč dvojitý?“ „Mám totiž na hlavě dvoukorunu – a králové nosí jen jednu korunu.“
„Pane doktore,“ stýská si mladá žena, „manžel si myslí, že je chladnička.“ „Chová se k vám v noci tak chladně?“ ptá se psychiatr. „To ne,“ připouští žena, „ale spí s otevřenými ústy a to malé světýlko mě ruší.“
K zubaři přijde pán: „Mám problém – zdá se mi, že jsem tma.“ „Proč jdete ke mně, to musíte k psychiatrovi!“ „No, jo, ale když u vás se svítilo!“
Dělili se dva blázni o bonbóny. První rozděluje: „Jeden mně, jeden tobě, jeden mně, jeden tobě, jeden mně, jeden mně, jeden mně, jeden mně…“ A druhý mu skočí do řeči: „A jeden tobě?“
Pacient vejde do ordinace psychiatra a povídá: „Doktore, musíte mi pomoci. Jsem schizofrenní.“ „Nebojte se, my čtyři to určitě zvládneme.“
V psychiatrické léčebně se ozve telefon: „Podívejte se, prosím, zda je někdo v pokoji číslo deset.“ „Ne, nikdo tam není,“ informuje sestřička. „Tak to je skvělé… Nakonec se mi přeci jen povedlo utéct! Hurá…!“
„Proč za sebou taháš tu šňůrku?“ „A co? Mám ji tlačit?“
Jede vozíčkář kolem Bati, zastaví ho prodavačka a zeptá se, jestli by nechtěl nový botičky. Ten na ní kouká, co si to vůbec dovoluje, vynadá jí a celej rozčílenej odjede. Je tak dopálenej, že přejde na červenou a když ho chytí policista, tak si mu hned postěžuje: „Představte si, zastavila mě prodavačka a jestli prej nechci nový botičky.“ Policajt na to: „No to je kráva, měl jste ji kopnout do pr*ele!“ To už ho úplně dorazí, jede radši domů a všechno poví ženě. „Z toho si nic nedělej, já ti teď naleju panáka Skotský, to tě postaví na nohy!“
Přijde šedesátiletý pán k psychiatrovi a říká:
„Pane doktore, můj o dva roky mladší bratr si ve vaně hraje s takovou žlutou kachničkou.“
Doktor na to: „No, to není moc normální v jeho věku, ale nakonec tím nikomu neubližuje, tak mu tu radost klidně dopřejte.“
Děda: „Ale, pane doktore, ta kachnička je moje!“
Přijde Mikuláš do Jedličkova ústavu a povídá: „Kdo zazpívá, dostane dáreček. A kdo k tomu zatancuje, dostane dárečky dva!“ Přijde Pepíček, začne nekoordinovaně mávat rukama dělat: „Aúaúaúaúúúa…“ „A kdo bude dělat kraviny, nedostane nic!“