Tag Archives: vtipy o dětech

Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká: „To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?“ „To není západ slunce. To hoří škola!“

Jde takhle Pepíček do sexshopu, rozrazí dveře, pohodí koloběžku a řekne: „Jednoho kondoma.“
Paní se zamračí a povídá: „Za prvé – dveře se zavírají, za druhé koloběžka se nepohazuje a za třetí k čemu chceš ten kondom?“
Pepíček na to: „Tak hele dámo, dveře se zavřou sami, ta koloběžka je moje, no a šukam já a né vy!!!“

Rodiče večer spěchají do divadla a tak pustí dítěti gramofon, aby po doposlechnutí desky šlo ihned spát. Vrátí se domů za dvě a půl hodiny, dítě bije hlavou o zeď a křičí: „Chci!chci!chci!“
A z gramofonu se ozývá: „Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku?…“

Přijde chlapeček do obchodu, kde se prodávají křesťanské a církevní potřeby a ptá se prodavačky:
„Paní, mohla byste mi prodat támhleto letadýlko?“
„Ale chlapče, to není letadélko, ale kříž!“
Chlapec chvíli přemýšlí a pak povídá: „Tak já si raději vemu tamto vedle s tím pilotem!“

Přijde za paní učitelkou chlapec ze třetí třídy a říká: „Paní učitelko, nechoďte prosím do lesa, sežerou vás tam.“ Učitelka jen zakýve hlavou a nevšímá si ho. Za chvíli přijde chlapec znovu a říká: „Paní učitelko, nechoďte prosím do lesa, sežerou vás tam.“ Učitelka to nevydrží a zeptá se: „A proč bych se měla bát?“ Chlapec odpovídá: „Protože jsem slyšel našeho tělocvikáře s panem fyzikářem, jak si říkají, Pane kolego, tu novou kolegyni tak dostat do lesa, to by bylo žrádlo, co?“

Pan učitel se ptá Pepíčka Kalianků: „Bydlíš u Čertovy stěny, tak nám řekni, kde se tam vzaly ty kameny.“ „Nevím!“ „Přinesl je tam ledovec. A kam zmizel ten ledovec?“ „Šel pro nové kameny?“

Paní učitelka se hrozně rozčílila a řekla: „Jestli toho hned nenecháte, máte po ptákách.“ Pepíček se přihlásil a zeptal: „A co holky?“

Jednoho dne jde pepíček do školy a paní učitelka začala zkoušet. Je vyvolán Pepíček: „Řekni mi, co bys udělal kdyby si viděl pana ředitele na chodbě?“ Pepíček: „Nevím.“ Paní učitelka pokračuje: „Co bys udělal, kdybys uviděl chuligány házet kameny do oken?“ Pepíček: „Nevím.“ Paní učitelka: „A co bys dělal kdybys uviděl pavouka na záchodovém prkýnku?“ Pepíček opět neví. Pepíček se vrací domů a zeptá se maminky: „Maminko co by si udělala kdybys viděla pana ředitele na chodbě?“ A maminka odpoví: „Slušně bych ho pozdravila.“ Pepíček: „Maminko co bys dělala kdybys viděla jak chuligáni hází kameny do oken?“ Maminka: „Zavolala bych na ně policii.“ Potom se Pepíček zeptá: „A maminko co bys dělala kdyby byl pavouk na záchodovém prkýnku?“ Maminka odpoví: „Spláchla bych ho do záchoda.“ Potom se Pepíček vrátí do školy a paní učitelka se ho ptá: „Pepíčku co bys dělal kdybs viděl pana ředitele na chodbě?“ Pepíček: „Zavolal bych na něj policii.“ Potom se paní učitelka zeptá: „Co bys dělal kdybs viděl chuligány házet kameny do oken?“ A Pepíček řekne: „Spláchl bych je do záchoda.“ A paní učitelka řekne poslední otázku: „Pepíčku co by si dělala kdyby si viděl pavouka na záchodovém prkýnku?“ Pepíček: „Slušně bych ho pozdravil.“

Ptá se Pepíček maminky jak se rodí děti a maminka mu povídá: „To se večer osprchuješ, pocukruješ a ráno máš děti.“ Pepíček udělá, jak mu maminka řekla. Ráno se probudí, má kolem sebe plno mravenců a říká: „Kdybyste nebyly moje děcka tak bych vás snad zabil!“

Jde Pepíček ze školy po silnici a potká ropuchu. Ta ropuchu mu říká: „Když mi dáš pusu, něco dostaneš.“ Tak jí dal pusu a ptá se, co dostane. A ropucha odpoví: „Ekzém, Ekzém!“

Přijde Karlíček po dvouch týdnech nepřítomnosti do školy a paní učitelka se ho ptá: „Karlíčku pročpak jsi nepřišel do školy!“ Pepicek odpovi: „Prosim, ale vy jste říkala, že kdo nemá domácí úkol, tak se nemá ve škole ani ukázat.“

Malý Honzík přišel několikrát za sebou do školy pozdě. Vymýšlel si důvody: Jednou mu vítr vzal čepici, jindy se rozvodnila řeka. Jednou ho dokonce přepadli lupiči. „Ale jdi a co ti sebrali?“, ptá se učitel. Honzík: „Domácí úkol.“

Otec vysvětluje synovi: „Ten výprask jsem ti dal proto, že tě mám moc rád.“
„Ale tati, tolik lásky si snad ani nezasloužím.“