Kosmonaut podezřívavě sleduje delegaci mimozemšťanů na invalidních vozících.
„Šéfe,” hlásí do vysílačky nadřízenému, „nějak se mi to nezdá, že by tihle přicházeli v míru…”
Tag Archives: vtipy o mimozemšťanech a vesmíru
Poslední hlášení z Challengeru: „Řízení předáno astronautce McAuliffeové…”
„Ti Marťani jsou ale negramoti,” stěžuje si řídícímu středisku první kosmonaut, který se setkal s mimozemšťany, „ani anglicky to neumí!”
Vyděšený kosmonaut hlásí z Měsíce: „Základno, jsou tady mimozemšťani – na chvíli jsem si položil sušenku a zmizela!”
Vtom mu vpadne do řeči kolega: „Zdravíme planetu Zemi! My, zelená obluda z vesmíru, hlásíme, že ty sušenky nám moc a moc chutnali!”
Letí dva červi v létajícím talíři vesmírem a zastaví je meziplanetární hlídka: „Kam máte namířeno?”
„Do červí díry.”
„Proč si myslíte, že jsou všichni mimozemšťané nevzdělaní?” zeptali se jednoho svérázného kosmonauta.
„Protože učený z nebe nespadl.”
Chuckův kop s otočkou ve skutečnosti lidi nezabíjí. Jen vymaže jejich existenci z časového kontinua vesmíru.
Co dělá mimozemšťan na nejvyšším stromě v lese? Chytá taxi.
Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině: „Doveď mě ke svému veliteli.”
Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji: „Doveď mě ke svému veliteli!”
Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil ho a zařval: „Doveď mě ke svému veliteli!”
Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů.
Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká: „Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si ho do ucha!”
Psycholog se ptá, co klienta trápí a dovídá se, že je obklopen hlasy mimozemšťanů. Zeptá se: „Co by se stalo, kdybych vám uřízl jedno ucho?“ „Neslyšel bych.“ Psycholog si vše pečlivě zapíše a pokračuje: „A co by se stalo, kdybych vám uřízl druhé ucho?“ „Neviděl bych.“ „Jak to?“ podiví se psycholog. „Spadly by mi brejle.“
Rusáci vynalezli nové palivo do raketoplánů a při tankování ho Serjoža s Voloďou ochutnají.
„Člověče to je jak vodka“
„No jo máš pravdu“
A tak ho začnou chlastat.
Druhý den brzo ráno Voloďu probudí telefon.
Ahoj Voloďo, tady Serjoža. Už sis uprd?
Ještě néé, proč?
Tak to neďělej, já volám z Tokia.
Nepřátelští mimozemšťané chcou ovládnout vesmír. Velitel mimozemských ozbrojených sil je na velitelství a uděluje rozkazy: „Generál 2 obsadí Venuši, generál 3 Mars… a generál 1 dobije Zemi.”
„Zemi?!” zděsí se generál. „Tam mě nikdo nedostane! Slyšel sem, že si tam hází létajícíma talířema!”
NASA uspořádá výběrový konkurz, kdo by mohl letět do vesmíru: vyberou blondýnu a prase. Před odletem jim dají obálky s instrukcemi a vyšlou je do Vesmíru.. Když prase otvírá obálku, blondýna mu kouká přes rameno, po otevření se na prase vyvalí arch papíru s informacemi jak obsluhovat cely raketoplán. A blondýna se zděsí, když tam má prase todle, co tam budu mít já? S třesoucíma se rukama otvírá obálku, z ní vyndá papírek s nápisem: „KRM PRASE A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!“
Přijdou mimozemšťané do hospody, každý si dá u výčepu limonádu, preclíky, zaplatí a jdou. Hosté zírají: „To vám pane hostinský, na tomhle není nic divného?“ „Ale je, voni si jindy dávají pivo a preclíky, ale dnes asi říděj vesmírnou loď.“
Přistane mimozemšťan na salaši, jde za bačou a říká mu: „Když mi ukážeš něco, co jsem ještě nikdy neviděl, dám ti sto kilo zlata.“ Bača se zamyslí a ukazuje mimozemšťanovi televizor. Ten mávne rukou a směje se: „Ale bačo, to jsme u nás měli v minulém století!“ Bača chytne mimozemšťana za ruku a ukazuje mu letadlo, které právě letí po obloze. „Bačo, to nemyslíš vážně, to jsem znal když jsem byl batole!“ Nato vstoupí do situace bačova žena a vezme si mimozemšťana s sebou do pokoje. Za chvíli mimozemšťan vyběhne, složí před dům sto kilo zlata a rychle odletí. Bača se překvapeně ptá ženy: „Cos mu, prosím tě, ukázala?“ „Ále, jen kapucína …“ „To je co,“ ptá se bača. „Nic moc, žalud do huby a předkožka přes hlavu…“