Tag Archives: vtipy o Pepíčkovi

„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?”
„Nemám tušení, Pepíčku.”
„Ale já to vím! Od televize až ke gauči!”

Pepíček prosí o velké přestávce spolužáka: „Hele, Fando, já tady čtvrtou hodinu nebudu, musím k doktorovi. Nemohl bys mi teď na chvíli půjčit sešit, že bych si to od tebe opsal?”

Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?”
„No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”

Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
„Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
„Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
„Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”

Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese a Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.
„Co je to za člověka?” ptá se maminky.
„To je rybář,” poučuje ho máma, „chytá žížaly.”
„Žížaly?” podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby…”

„Na hodinkách sice máš 1-4,” zlobí se na Pepíčka promočená učitelka s kýblem na hlavě, „je to ale v anglickém tvaru!”

Pepíček si hraje s kyblíčkem na písečku a najednou kyblíček vysype, otočí a načurá do něj. V tom jeho děda sedící opodál na lavičce zařve: „Pepíčku, nepí to, to je moč.”
Pepíček se ale otočí a říká: „Moč nebo málo, štéjně to vypiju.”

Prvňáček Pepíček se přiřítí ze školy a oznamuje mamince: „Mami, mami, mám ti od pana učitele vyřídit, že ti mockrát děkuje!”
Maminka se diví: „A za co, Pepíčku?”
„Když se mě ptal, jestli mám nějaké mladší sourozence, řekl jsem mu, že ne!”

Paní učitelka na škole v přírodě pomáhá Pepíčkovi s kufrem.
„Co to s sebou táhneš? Ty tam máš snad cihly…”
„Říkala jste, že si s sebou máme vzít nějakou nejoblíbenější věc, aby se nám nestýskalo… Tak jsem si vzal televizi!”

Třída se chystá na výlet a starostlivá učitelka se ptá dětí: „Máte všichni kolo?”
Všichni přikývnou. Ale učitelka si je jistá, že Pepíček kolo nemá, a tak se ho raději ještě zeptá: „I ty, Pepíčku?”
„No, svoje kolo sice nemám,” připustí Pepíček. „Ale nemusíte si se mnou dělat starosti, paní učitelko. Půjčím si rezervu z taťkova traktoru, on ji beztak nepotřebuje!”

Říká matka synovi: „Pepíčku, už jsi dost velký. Musíš se naučit jíst příborem.”
„A do které ruky dám řízek?”

Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”

Přijde Pepíček za maminkou a nadhodí: „Mami, už jsem zjistil, proč je táta tak tlustej.”
„A proč?” zajímá se máma.
„Včera jsem ho špehoval v kanceláři,” vypráví Pepíček. „A viděl jsem, jak ho sekretářka nafukuje!”

„Pepíčku, jaké vlasy má tvůj otec?”
„On má jenom hlavu!”

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”