Tag Archives: vtipy o politice (politicích)

Nejlepší vtipy o politice a politicích

Po úspěšném přistání amerických astronautů na Měsíci Brežněv svolá své kosmounauty a prohlásí:
„Soudruzi, řekněme si to otevřeně:
„Američané nás předběhli. Ale mi jim to nedarujem! Poletíme na Slunce!“
Jeden kosmonaut se odváží zeptat:
„Ale soudruhu generální tajemníku, na Slunci je taková teplota, že tam naše loď shoří ještě před přistáním.“
Brežněv na to:
„I s tím jsem počítal – poletíte v noci!“

Nejlepší vtipy o politice a politicích

Ráno v den říjnové revoluce přiběhne jeden bolševik za Leninem a říká: „Soudrhu Lenine, průser, budeme muset odložit revoluci o jeden den.“
„Jak to, proč, co se děje?“ ptá se rozespalý Vladimír Iljič.
„No, víš soudruh Dzeržinskij se ráno rozhodl, že pojede na ryby.“ Lenin mávl rukou: „No, to přece… vždyť přece revoluci zvládnem i bez Dzeržinského.“
„Soudruhu Lenine, bez soudruha Dzeržinského jo, ale bez Aurory ne!“

Nejlepší vtipy o politice a politicích

Soudruh Husák projíždí českou zemí a zastaví se u krásné vily.
„To je váš dům?“ ptá se hrajícího si chlapečka.
„Ano.“
„A to nádherné auto je také vaše?“
„Taky,“ souhlasí chalpec.
„A víš ty,“ na to soudruh Husák, „že já jsem ten, komu vděčíte za tento blahobyt?“
A v tom se mladý hoch rozběhne a volá do domu:
„Maminko, maminko, je tady strýc Hans z Mnichova!“

Nejlepší vtipy o politice a politicích

Američan a Rus se nechají na 100 let zmrazit. Když je rozmrazí, vyjdou do ulic a koupí si noviny. Rus čte na titulní stránce: „V AMERICE UŽ PO ŠESTÉ VYHRÁLI VOLBY KOMUNISTÉ.“ Má z toho šílenou radost a podá je vítězně Američanovi. Ten noviny prolistuje a vrátí mu je na stránce s velkým nadpisem: „NOVÉ NEPOKOJE NA ČÍNSKO-POLSKÉ HRANICI.“

Nejlepší vtipy o politice a politicích

Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství a co ti lidi na tom mají a proč tam chodí, vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený. Kazí to kredit naší lidově demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak Husák říká: „Víš co, Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje.“
Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: „Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu – blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu sotva vyžiju, nikdy jsem tě tak neprosila, jako teď – spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život…“
Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, ať už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.
„Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, ať už jde pryč.“
Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova: „… tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příště to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali…“