Cvičení v izraelské armádě. Armáda rozdělená na modré a červené. U mostu je velká tabule: ‚Tento most je jako vyhozený do povětří.‘ Červení si nalepují nějaké tabulky na záda a pak se plazí po mostě. Generála modrých to vyděsí a zavolá generálu červených: „Kohne, to jsi generál? Cožpak neumíš číst? Ten most je jako vyhozený do povětří!“ Kohna to naštve a volá: „A co ty jsi za generála? Nevidíš, že máme na zádech tabulky ‚My jako plaveme‘?“
Tag Archives: vtipy o vojácích (armádě)
Desátník se ptá vojína: „Z čeho je vyrobena hlaveň pušky?“ „Z oceli.“ „Dobře. A z čeho je vyroben závěr pušky?“ „Taky z oceli.“ „Špatně!“ „Jak to špatně?“ „Podívejte se, vojíne, co máte napsáno v příručce: Závěr je vyroben z téhož materiálu!“
V Brdech je plánován stavět radar mezikontinentálního významu. Protože se ovšem nachází uprostřed lesů, povedou k němu dlouhé kabely…
Mějte se na pozoru, Američané!
Ten, kdo vás může položit na lopatky, nevolá „Alláh Akbar!“, ale křičí:
„Fero, kurva, tady je mědi jak sviňa!“
Velitel vysvětluje dráhu střely z kanónu a čerstvě odvedený medik se ptá: „A kdybychom to dělo položili na bok, tak to bude střílet za roh?“ Velitel se zamyslí a po chvíli odpoví: „V principu ano, ale v praxi se to nepoužívá.“
„Vojín Ivanov!“ „Zde!“ „Dvacet kroků vpřed!“ „Jeden, dva, tři, čtyři, pět… Soudruhu majore, dál to nejde, je tu zeď.“ „To nevadí, pět stačí. Roto! Na můj povel, pal!“
Malý chlapec na americkém venkově vedl osla podél plotu vojenského tábora. Pár zelených mozků si z něj začalo dělat legraci. Jeden povídá: „Hej, kluku, proč držíš bratříčka tak pevně?“ A prcek bez mrknutí oka odpověděl: „Aby se nezapsal do armády!“
Generál kontroluje, jak mají uložené tajné dokumenty. „V téhle skříni, do ní nepasuje žádný klíč.“ „A jak ji tedy otvíráte?“ „Ohnutým hřebíkem!“
Voják zakladní služby pošle babičce balíček s ručním granátem a dopisem: „Babi, když zatáhneš za ten provázek, dostanu tři dny dovolené.“
Přijde kapitán k útvaru a chce po vojínovi hlášení o tom, co se během jeho nepřítomnosti událo. Vojín na to: „Nic, co by bylo, jen kluci zlomili lopatu.“ „Jakou lopatu?“ „No, když zakopávali vašeho psa.“ „Proboha, proč? Co se mu stalo?“ „No, přejeli ho hasiči.“ „Hasiči? Kdy? Co tady dělali?“ „No, jeli hasit muniční sklad.“ „A proč jsi mi to neřekl hned?“ „To proto, abyste se nezastřelil jako major.“
Nechá si velitel nastoupit nováčky. Ti celí vyplašení čekají, co se bude dít. „Já sem major Zelenka a teď se mi budete představovat vy.“ Ukáže na prvního v řadě. „Já jsem, prosím, Poláček.“ „Hm, další.“ „Mé jméno je Novák.“ „Další!“ „Já se jmenuju Volivka.“ „Cože? Volivka?“ „U nás na vesnici jsme měli taky jednoho Volivku a víš, jak jsme mu říkali, vojíne?“ „Nevím, majore. Volivka, Volivka, ty jsi ale polívka. Cha cha cha.“ „U nás na vesnici byl taky jeden Zelenka a víte, jak jsme mu říkali, majore?“ „Zelenka, Zelenka, ty jsi ale čůrák!“
„Vojáci, zdalipak víte, o čem je nejdůležitější se přesvědčit dříve, než začnete čistit pušku?“ ptá se velitel mladých vojáků. „Prosím, přesvědčit se, zdali je puška moje.“
Rozčiluje se velitel roty na velitele čety: „Poručíku, proč ze mě pořád děláte vola? Není to zbytečná práce?“
Na velkém vojenském cvičení jede poručík džípem po bahnité polní cestě a v jedné zatáčce vidí jiný vojenský džíp důkladně zapadlý v bahně. Zastaví, zasalutuje plukovníkovi a říká: „Pane plukovníku, váš džíp zapadl?“ Zrudlý plukovník za volantem se zarazí, pak vyskočí z džípu, jde k poručíkovi, podá mu klíčky a suše praví: „Můj ne, váš.“
Důstojník zastaví vojína: „Vojíne, nemáte drobné za stovku?“ „Jasně, kámo.“ „Takhle se oslovuje důstojník? Zkuste to znovu!“ „Nemám, pane majore!“
Píše se rok 1986. Dva chlapci jdou po václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený dědek a ptá se: „Chlapci, už skončila válka?“ Chlapci si z něho vystřelí: „Ne, ješte ne.“ Dědek si smutně povzdychne: „Do prdele s tím Napoleonem!“ a zaleze zpět.