Jde takhle debil po lese a najednou před sebou spatří obrovský hříbek, napřahuje nohu a povídá: "Je, hele, houba." Najednou hříbek zvedne klobouk a sděluje debilovi, že je dědeček hříbeček a že mu splní tři přání. A debil říká: "He, ja už nechci bejt debil." "He, já už nejsem debil, ja se z toho podělám." "Jé, já se podělal, jsem já to ale debil." "Je, hele, houba..."
Jdou tři blázni z blázince a jeden slyší: "Horké párky, horké párky." Zapamatuje si to a jdou dál. Druhý slyší: "Já, já, já jenom já." Také si to zapamatuje. Třetí slyší: "Tam za vodou v rákosí, kde se plavky nenosí." I ten si to zapamatuje. Přijdou k bláznům policisté a ptají se: "Kdo zabil tu ženu, pánové?" A druhý říká: "Já, já, já jenom já." Policista vyzvídá "A co ste s ní udělali? "Horké párky, horké párky," povídá první. Policista: "A kde jste to udělali?" Třetí blázen začne zpívat: "Tam za vodou v rákosí, kde se plavky nenosí..."
Přijde takhle koktavý do metra a ptá se jednoho: "Ko ko ko kolik je ho ho ho hodin??" Cestující mlčí a mlčí a tak pán se zeptá jiného a pak odejde, načež ostatní se ptají toho tichého: "Proč jste mu, chlape, neodpověděl??!!" "Bál js js jsem s se že mi rrr ro zbi bije hu hu hubu."
Přijde psychiatr na pokoj v blázinci a vidí, jak jeden pacient sedí na posteli a dělá, jako když řídí auto. "Co to děláte?" "Vrrrm, vrrrm, jedu do Španělska." A v tom si všimne, že druhý pacient leží na vedlejší posteli a honí si péro. "Co to děláte?" zeptá se ho. "Vždycky, když jede Franta do Španělska, tak mu šukám starou."
V ústavu vypráví jeden blázen druhému: "Předevčírem za mnou přišla zřízenkyně, rozepla se a řekla: Vem si mě!, ale já nebyl blbej, vytočil jsem číslo policie a ohlásil jsem jim, že mě tady jedna ženská navádí ke krádeži."
Psychiatr se vyptává pacienta: "Proč pořád trpíte utkvělou představou, že to nejpodstatnější k životu je třetí televizní program?" "Protože už neusnu ani při prvním, ani při druhém programu."
Stojí blázen u sporáku, v ruce drží zápalku a říká si: "Vybuchne? Nevybuchne?"
Přijde blázen do obchodu a říká: "Máte barevné televize?" "Ano, máme. Hodně druhů." "Tak mi dejte jednu fialovou."
Pacient byl odeslán na léčení, protože za sebou tahal na provázku kartáč, který láskyplně oslovoval Fifinko, a občas se s ním zastavil na rohu ulice, aby mu dopřál úlevu a odpočinek. Po dlouhodobé léčbě dospěl nemocný k poznání, že jde o obyčejný kartáč a trval na tom přes všechny záludné otázky psychaitrů, kteří ho podezřívali, že svůj přízrak zastírá, aby byl propuštěn domů. Za den po propuštění ho potkal psychiatr, jak znovu táhne po ulici kartáč. Když nemocný lékaře uviděl, strčil rychle kartáč do kapsy a zahnul za roh. Jakmile měl pocit, že ho není vidět, položil kartáč jemně na zem, zatáhl za provázek a pravil: "Tak jdem, Fifinko, už je pryč."
"Jak se cítíte?" "Ale vždycky po záchvatu mám takové divné svírání." "A jak dlouho to už trvá?" "Než mi sundají kazajku."