KATEGORIE: Vtipy o celnících a pašerácích

Utíká takhle Roubíček ze Sovětského Svazu a na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina. Ptají se Roubíčka : „Co to je ?“ „To se ptají špatně,“ povídá Roubíček,“měli by se spíš zeptat, kdo to je? – To je Lenin ! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského Svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky…“ „Dobře, můžete jít…“, říkají celníci. Na izraelské hranici celníci u Roubíčka v kufru znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: „Co to je ?“ „To se ptají špatně,“ povídá Roubíček, „měli by se spíš zeptat, kdo to je? – To je Lenin ! Ten šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století, nastrčená figurka, která aby pomohla Němčourům…“ „Dobře, můžete jít…“ říkají celníci. Roubíček přijede ke svým příbuzným a když si vybaluje věci, jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se Roubíčka: „Strýčku, kdo to je ?“ „Ale to se ptáš špatně, synovče, měl by ses spíš zeptat co to je? To je pět kilo zlata !“

Celníkova žena je v posteli s milencem, když náhle zarachotí zámek – manžel se nečekaně vrací. Milenec nemá kam utéct, a tak v rychlosti zajede pod postel. Celník pojme podezření a začne prohledávat byt. Otevře skříň, vysypou se kartony cigaret.
„Tady je to v pořádku,” brumlá si.
Nakoukne do peřiňáku, tam je pár lahví whisky.
„Peřiňák je taky v pořádku,” povídá nahlas, „kde by tak mohl být?”
Zpod postele čouhá vystrčená ruka se stodolarovkou. Celník rychle strčí bankovku do kapsy a prohlásí: „Pod postel už jsem se taky díval…”

Pohraničák hlásí nadřízenému: „Veliteli, dnes jsme udělali obrovskej úspěch. Zatknuli jsme Děda Mládek illegal band!”

V letadle z Irska se octli vedle sebe mladá žena a kněz.
Po nějaké chvíli se žena odvážila kněze oslovit“ Otče, mohu vás poprosit o laskavost?“ “
Ale jistě, dcero. Co pro vás mohu udělat?“
„No… víte, koupila jsem mamince k narozeninám drahý vysoušeč vlasů,prostě fén. Je ještě v krabici, nevybalený.
A beznadějně přesahuje limit osvobozený od cla.Takže oni mi jej určitě seberou.
Mohl byste jej pronést prohlídkou? Třeba pod svým šatem?“
„Ach, dcero… rád vám pomohu. Ale varuji vás: nebudu lhát!“ „Ale s vaší poctivou tváří, otče… nikdo se vás na nic ani nezeptá!“
Ujednáno.
Po přistání došli k pultu, kněz před ženou. A už zaznělo: „Otče, máte něco k proclení?“
„Od temene své hlavy až po pás nic…“
„To je ale divná odpověď – a od pasu po podlahu?“
„Nu… úžasný přístroj, určený k tomu,aby dělal radost ženám… zatím však nepoužitý!“
„Kristepane! Běžte, otče… Další!“

„Co máte v tom kufru?“ vyzvídá úředním hlasem celník.
„Krmení pro králíky,“ informuje občan.
„Ukažte!“ S nevolí tedy otevírá kufr. V něm kafe, koňak, čokoláda, drahé doutníky, šunka…
„Tak tohle budou žrát králíci?“ zvedá obočí státní zaměstnanec.
„Když nebudou, tak ať třeba chcípnou, mrchy zmlsaný!“

Výstražná cedule na hranicích: „Vážený narušiteli státní hranice! V důsledku nedostatku nábojů do našich kulometů jimi neplýtváme na výstražné výstřely!”

Přijde celník k autu a říká: „Cigarety, drogy, alkohol…”
Řidič na to: „Kávu, prosím!”

„Pane celník, že se nesmí převážet kokain přes hranice.”
„Jistě, že ne!”
„Vidíš táto, já ti to říkala!”

Přijede David Copperfield na hranice a tam ho kontrolují celníci.
Jeden z nich se ho zeptá: „Mistře, nemohl byste nám předvést nějaké kouzlo?“
„Ale ovšemže mohl.“ Copperfield mávne rukama nad šálkem kávy a najednou celý šálek i s lžičkou a podšálkem zmizí.
Celníci na to koukají a jeden z nich říká: „A to je všechno?“
„Ano.“
„Tak hele, teď koukej ty. Vidíš tam venku ty tři kamiony plné lihu?“
„Vidím.“
Celník vezme do ruky razítko, třikrát s ním orazí papír a povídá: „Tak a teď je v nich čočka.“

Na celnici se ptá celník: „Co máte v tom kufru?“ – „Polovinu prasete.“ – „Živého nebo mrtvého?“

Telefon z celnice: „Haló? Tady pohraniční služba. To je pan Jaroslav Novák?”
„Ano.”
„Pane Novák, zapomněl jste si u nás kilo kokainu.”

Čeští celníci zadrží na hranicích chudého čečenského utečence a zeptají se ho na pas.
„Jaký pas?” udiveně odvětí Čečenec. „Tam u nás nikdo neumí psát ani číst, tak kde bych já vzal pas?”
Jeden celník mu povídá: „Poslouchej, kamaráde, já ti věřím, že u vás neumíte psát ani číst…, ale pasy se dělají na počítači!”

Americko-mexická hranice. Přijíždí chlapík na kole, na zádech naditý ruksak. Celník se ptá: „Copak máte v tom batohu?”
Chlapík na to s klidem: „Písek.”
Celník vezme batoh, otočí ho vzhůru nohama a vysype se jenom hromada písku. Celník nechápavě zírá, ale naháže písek zpátky do batohu, popřeje chlapíkovi šťastnou cestu a nechá ho jet. Druhý den zase přijede chlapík na kole, zase musí vysypat batoh, zase jenom písek. Třetí den znovu, a tak to jde rok. A pak najednou nic. Až po dvou letech se celník s tím chlapíkem náhodou potkají v baru.
Jak tak spolu sedí, klábosí a pijou, celník povídá: „Poslyš, já vím, žes tenkrát něco pašoval. Já už tam nedělám, mně už je to jedno, ale jen tak mezi námi, co to prosím tě bylo?”
Chlapík si dá doušek a opáčí: „Kola.”

Přijde policajt na celnici k autu. Otevře kufr a vidí sáčky s bílým práškem. Ochutná a zasměje se: „Herák, herák ?“ A z auta se ozve :“Ne ne, antrax!“

Medvěd se rozhodne emigrovat do Německa. Jde takhle k hranicím a potká zajíce. Zajíc se ho ptá kam jde a medvěd mu odpoví, že do Německa.
„Medvěde, vezmi mě s sebou,“ přemlouvá medvěda zajíc.
Tak si ho medvěd strčí do kapsy. Přijde k hranicím a celník se ho ptá, kam jde. „Za kámošem do Německa,“ odpoví medvěd.
„A co to máte v kapse?“ ptá se celník.
Medvěd se plácne přes kapsu a praví: „Ale, to je jen fotka zajíce.“