V Černobylu: „Što eto za čúdlik…“
KATEGORIE: Vtipy o černobylu
Přijde novinář v Černobylu do hospody a vidí, jak tam dva chlapi táhnou obrovskej hřib asi půl metru vysokej. Novinář jim proto povídá: „Doufám, že z toho tady neděláte smaženici, vždyť je to prosycený radioaktivitou, zmutovaný.“ A oni na to: „Ne, my to zavařujeme a prodáváme do Polska.“
Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou…
Rozhovor: „Jsem slyšel, že při Černobylu zařvali jen dva lidé“
„Jo. Jeden řval: „VYPNI TO!“ A druhý: „Nejde to!“
Víš, dělal jsem rok v Černobylu, řekne otec synovi a syn sklopí hlavu. Taky jsem rok byl v Hirošimě, řekne otec a syn sklopí i druhou hlavu.
Prodám vilu u Černobylu. Zn.: Svítí jako nová!
Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou…
Potká pán na ulici takového vrásčitého, ošklivého staříčka: „Kolik je vám let, stařečku, určitě už tak sto?”
„Patnáct,” odvětí staříček.
„Sto patnáct?” uznale pronese pán.
„Ne, patnáct!” urazí se staříček.
Pán spráskne ruce: „Jenom patnáct? Kdy jste se, proboha, narodil?”
„V šestaosmdesátém v Černobylu.”
Zrovna potom, co křápl Černobyl, se ptá učitel ve škole dětí, co by se stalo, kdyby na Slovensku vybuchla jaderná elektrárna. A Pepíček odpovídá: ´Vyměnili bysme si s nima hymnu. Oni by zpívali Kde domov můj, a my bysme zpívali Nad tatrou sa blýská.´
Přijde novinář v Černobylu do hospody a vidí, jak tam dva chlapi táhnou obrovskej hřib asi půl metru vysokej. Novinář jim proto povídá: „Doufám, že z toho tady neděláte smaženici, vždyť je to prosycený radioaktivitou, zmutovaný.“
A oni na to: „Ne, my to zavařujeme a prodáváme do Polska.“
Čím se liší Černobyl a Spolana?
Zeměpisnou polohou.