Kosmonaut podezřívavě sleduje delegaci mimozemšťanů na invalidních vozících.
„Šéfe,” hlásí do vysílačky nadřízenému, „nějak se mi to nezdá, že by tihle přicházeli v míru…”
KATEGORIE: Vtipy o mimozemšťanech a vesmíru
Poslední hlášení z Challengeru: „Řízení předáno astronautce McAuliffeové…”
Přijdou mimozemšťané do hospody, každý si dá u výčepu limonádu, preclíky, zaplatí a jdou. Hosté zírají: „To vám pane hostinský, na tomhle není nic divného?“ „Ale je, voni si jindy dávají pivo a preclíky, ale dnes asi říděj vesmírnou loď.“
Přistane mimozemšťan na salaši, jde za bačou a říká mu: „Když mi ukážeš něco, co jsem ještě nikdy neviděl, dám ti sto kilo zlata.“ Bača se zamyslí a ukazuje mimozemšťanovi televizor. Ten mávne rukou a směje se: „Ale bačo, to jsme u nás měli v minulém století!“ Bača chytne mimozemšťana za ruku a ukazuje mu letadlo, které právě letí po obloze. „Bačo, to nemyslíš vážně, to jsem znal když jsem byl batole!“ Nato vstoupí do situace bačova žena a vezme si mimozemšťana s sebou do pokoje. Za chvíli mimozemšťan vyběhne, složí před dům sto kilo zlata a rychle odletí. Bača se překvapeně ptá ženy: „Cos mu, prosím tě, ukázala?“ „Ále, jen kapucína …“ „To je co,“ ptá se bača. „Nic moc, žalud do huby a předkožka přes hlavu…“
Vývoj kosmických raket jde takovou rychlostí kupředu, že za chvíli se Měsíc nebude jmenovat Měsíc, ale dvacet dní.
Měsíc, rok 2150. Americký vědec sděluje tisku: „Od té doby, co začali na Měsíc létat Češi, jsme udělali z laboratoří hospodu. Vynáší to víc, než ty naše výzkumy!”
Na Marsu přistáli kosmonauti a prochází se pustou a hornatou krajinou. Náhle spatří ve skalách nějakou postavu. Přijdou k ní blíž a k svému úžasu zjistí, že je to Vietnamec.
„Jak jste se sem dostal?” ptají se udiveně.
„Vypouštěli jsme do kosmu svoji první raketu,” vysvětluje Vietnamec, „dvacet tisíc nás natahovalo ten prak a na povel start jsem se zapomněl pustit…”
„Podívej se, támhle na střeše jsou mimozemšťané.“ „Neblázni to jsou pokrývači!“ „Vážně? Tak mimozemšťané mají už i pokrývače?“
Vypráví U dvou soudků pan Pípa: „Tak jsem si vyjel s Čedokem na Měsíc, ale je to pro našince příšerná cesta!“ „A co tě tak otrávilo?“ „No ty zastávky: Mléčná dráha, Polárka, Vodnář…!“
Potkají se dvě prvotřídní krásky: „Já jsem Miss World, ráda tě poznávám.”
„Já tebe taky, jsem Miss Universe.”
A co z toho všeho vyplývá?
Pokud nejkrásnější žena vesmíru (Miss Universe) není zároveň nejkrásnější ženou světa (Miss World), potom svět není součástí vesmíru!
„Na Zemi už mě nikdo nedostane!” stěžuje si svému veliteli mimozemský průzkumník a rozvypráví se o tom, co na modré planetě zažil.
„Sotva náš létající talíř proletěl vzdušným obalem, ztroskotali jsme v oceánu. Přežívali jsme jen o kyslíkaté tekutině se solí. Po několika krádežích Slunce se nám konečně podařilo dostat z nehostinného oceánu. Tam to ale nebylo o moc lepší – celá delegace neznámých tvorů nám vnucovala hnědý bochník – se solí!”
„Ti Marťani jsou ale negramoti,” stěžuje si řídícímu středisku první kosmonaut, který se setkal s mimozemšťany, „ani anglicky to neumí!”
Vyděšený kosmonaut hlásí z Měsíce: „Základno, jsou tady mimozemšťani – na chvíli jsem si položil sušenku a zmizela!”
Vtom mu vpadne do řeči kolega: „Zdravíme planetu Zemi! My, zelená obluda z vesmíru, hlásíme, že ty sušenky nám moc a moc chutnali!”
Letí dva červi v létajícím talíři vesmírem a zastaví je meziplanetární hlídka: „Kam máte namířeno?”
„Do červí díry.”
„Proč si myslíte, že jsou všichni mimozemšťané nevzdělaní?” zeptali se jednoho svérázného kosmonauta.
„Protože učený z nebe nespadl.”