KATEGORIE: Vtipy o Pepíčkovi

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”

V jedné české soukromé základní jazykové škole ve třetí třídě si učitel v hodině slovenštiny ověřuje, jaký za ty tři roky udělali žáci pokrok. Vyvolává je a dává jim české slova a i lehčí věty, aby je přeložili do slovenštiny. Vyvolá Pepíčka a ptá se ho, zda viděl v televizi film Limonádový Joe.
„Jo, pane učiteli, viděl a moc se mi líbil.”
„A Pepíčku, uměl bys název toho filmu přeložit do slovenštiny?”
Pepíček se chvíli zamyslí a pak prohlásí: „Malinovkový Jano… a například veverka se slovensky řekne drevokocúr, pane učiteli.”

„Pepíčku,” osloví žáka učitelka, „znáš nějakého plaza?”
„Ano, prosím,” odpoví hoch. „Had.”
„Správně,” chválí ho učitelka. „A ještě nějakého bys věděl?”
„Samozřejmě,” povídá Pepíček. „Druhý had!”

Maminka říká Pepíčkovi: „Když se ti tak líbí Harry Potter, nechceš být také kožním lékařem?”
„Ale Harry není kožní lékař…”
„Opravdu, tak proč pořád mluvíš o Bradavicích?”

Učitelka se zlobí: „Hitlerovci byli Hitlerovi stoupenci, Pepíčku, ne milenci!”

Pan učitel se ptá Pepíčka: „Pepíčku, řekni mi, co je to málo a co je to moc?”
„Pane učiteli, málo je jedna cihla na barák. Moc je jednou cihlou dostat po hlavě.”

„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?”
„Nemám tušení, Pepíčku.”
„Ale já to vím! Od televize až ke gauči!”

Pepíček prosí o velké přestávce spolužáka: „Hele, Fando, já tady čtvrtou hodinu nebudu, musím k doktorovi. Nemohl bys mi teď na chvíli půjčit sešit, že bych si to od tebe opsal?”

Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?”
„No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”

Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
„Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
„Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
„Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”

Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese a Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.
„Co je to za člověka?” ptá se maminky.
„To je rybář,” poučuje ho máma, „chytá žížaly.”
„Žížaly?” podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby…”

„Na hodinkách sice máš 1-4,” zlobí se na Pepíčka promočená učitelka s kýblem na hlavě, „je to ale v anglickém tvaru!”

Pepíček si hraje s kyblíčkem na písečku a najednou kyblíček vysype, otočí a načurá do něj. V tom jeho děda sedící opodál na lavičce zařve: „Pepíčku, nepí to, to je moč.”
Pepíček se ale otočí a říká: „Moč nebo málo, štéjně to vypiju.”

Prvňáček Pepíček se přiřítí ze školy a oznamuje mamince: „Mami, mami, mám ti od pana učitele vyřídit, že ti mockrát děkuje!”
Maminka se diví: „A za co, Pepíčku?”
„Když se mě ptal, jestli mám nějaké mladší sourozence, řekl jsem mu, že ne!”

Paní učitelka na škole v přírodě pomáhá Pepíčkovi s kufrem.
„Co to s sebou táhneš? Ty tam máš snad cihly…”
„Říkala jste, že si s sebou máme vzít nějakou nejoblíbenější věc, aby se nám nestýskalo… Tak jsem si vzal televizi!”