KATEGORIE: Vtipy o úřednících

Přijde pán na úřad pro razítka, honí ho tam z místa na místo a nakonec nezíská nic. Jde si stěžovat šéfovi a ten mu povídá: Jo, kdybyste byl členem sdružení PANDA, měl byste to vyřízeno hned.” „A co to znamená Panda?” „Pan dá, já dám!”

Fronta před úřadem je předlouhá.
„Jak to tady dlouho trvá?” táže se ženy s dítětem v náručí příchozí.
„Ani se neptejte, když jsem přišla, byla jsem v šestém měsíci!”

Ředitel: „Slečno, neviděla jste moje pero?“ Sekretářka: „Ještě ne, pane řediteli.“

U soudu: „Poznáváte ten budík?“ – „Ne!“ – „Odveďte ho.“ Druhý den: „Poznáváte ten budík?“ – „Ano.“ – „No vida, a kde jste jej viděl?“ – „Včera jste mi ho ukazoval!“

Čtyři přátelé, inženýr, chemik, účetní a státní úředník, se rozpovídali o svých kočkách a jejich přednostech a inteligenci.

Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: „Šroubku, ukaž co umíš!“ A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh. Všichni uznale pokývali hlavou.

Tu účetní zavolal na svou kočku: „Fakturko, předveď se!“ Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečku, tak aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou.

Pak zavolal chemik: „Trichloretylene, do toho!“ A Trichloretylen odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka.

Ten jen zavolal: „Rauchpauzo, začni!“

A Rauchpauza vyskočila na stolek, sežrala všechny sušenky, vypila všechno mléko, vysrala se na papír s geometrickými náčrtky, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že jí od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domu.

Fronta před úřadem je předlouhá.
„Jak to tady dlouho trvá?” táže se ženy s dítětem v náručí příchozí.
„Ani se neptejte, když jsem přišla, byla jsem v šestém měsíci!”

Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva financí. Slovák vezme pásmo, změří délku plotu všechno načrtne na papír, něco spočítá a praví: „Spravím to za 350 tisíc korun, to je 200 tisíc materiál, 100 tisíc pro zaměstnance a 50 tisíc je marže firmy…”
Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá. „My to spravíme za 250 tisíc korun, to je 150 tisíc za materiál, 50 tisíc za práci a 50 tisíc marže firmy…”
Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádný nákres ani výpočty, přistoupí k úředníkovi a pošeptá mu: „Za 2 250 000 Kč to udělám…”
Ministerský úředník na to: „Jak jste došel k tak vysoké sumě?”
Čech: „Milion tobě, milion mně a za 250 tisíc to objednáme u toho Ukrajince!”
Úředník: „Výběrové řízení jste vyhrál – je to vaše!”

Fronta před úřadem je předlouhá.
„Jak to tady dlouho trvá?” táže se ženy s dítětem v náručí příchozí.
„Ani se neptejte, když jsem přišla, byla jsem v šestém měsíci!”

Čtyři přátelé, inženýr, chemik, účetní a státní úředník, se rozpovídali o svých kočkách a jejich přednostech a inteligenci.
Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: „Šroubku, ukaž co umíš!”
A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh. Všichni uznale pokývali hlavou.
Tu účetní zavolal na svou kočku: „Fakturko, předveď se!”
Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků, tak aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou.
Pak zavolal chemik: „Trichloretyléne, do toho!”
A Trichloretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a při tom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka.
Ten jen zavolal: „Rauchpauzo, začni!”
A Rauchpauza vyskočila na stolek, sežrala všechny sušenky, vypila všechno mléko, vysrala se na papír s geometrickými náčrtky, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.

„Pane soudce, to, že jsem klečel na silnici, přece vůbec nedokazuje, že jsem byl opilý.“ – „A jak mi vysvětlíte, že jste se pokoušel srolovat a strčit do kufru bílou dělicí čáru?“

Co dělá úředník, který se šťourá v nose?
Snaží se ze sebe vydat to nejlepší.

U soudu: „Poznáváte ten budík?“ – „Ne!“ – „Odveďte ho.“ Druhý den: „Poznáváte ten budík?“ – „Ano.“ – „No vida, a kde jste jej viděl?“ – „Včera jste mi ho ukazoval!“

Úředník vrací dámě vyplněný formulář: „Tady jste zapomněla udělat tečku nad i.”
„Tak ji tam doplňte za mě.”
„To nejde, to musí být stejným rukopisem!”

Přišla v Torontu blondýnka do banky a nechala se uvést k úředníkovi přes půjčky. Řekla mu, že jede obchodně do Evropy a potřebuje si na dva týdny půjčit 5000 dolarů. Úředník jí řekl, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýnka mu předala klíčky od nového Rolls Royce. Auto bylo zaparkované u druhého chodníku, měla na něj papíry, všechno bylo v pořádku. Banka tedy souhlasila, že si ho vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se pak od srdce zasmáli blondýnce, která dala Rollse za 250 000 dolarů jako záruku za půjčku 5000 dolarů. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval ho v garážích banky.
Po dvou týdnech se blondýnka objevila, zaplatila 5000 dolarů a k tomu 15,41 dolarů jako úrok.
Úředník se jí zeptal: „Slečno, jsme moc rádi, že jsme s vámi uzavřeli obchod a že všechno hladce proběhlo, ale stejně nám to vrtá v hlavě. Když jste byla pryč, trochu jsme si vás prověřili a zjistili jsme, že jste multimilionářka, takže nechápeme, proč jste si musela půjčit 5000 dolarů?“
Blondýnka na to: „Kde jinde v Torontu bych mohla zaparkovat na čtrnáct dní auto za 15,41 a po návratu bych ho tam našla?“

Úředník na penzi potká svého někdejšího šéfa, který je ovšem také už v důchodu.
„Šéfe, nemohu žít bez práce. Koupil jsem si ve sběru pár kilogramů spisů a doma je zpracovávám.”
„Výborně! Až je vyřídíte, přineste mi je prosím k podpisu.”