Bernard: „Promiňte, to asi bude nějaký omyl. Koupil jsem jen pití a nějaký popcorn a nezbyly mi žádné peníze.” Prodavač: „Tolik to stojí.” Bernard: „Proč? Je to nějaký zvláštní popcorn? Způsobuje snad nějak závratné stavy nebo?”
Bernard: „Který dospělý chlap vyrábí vojáčky z pečiva pro své ranní vejce a pak je rozděluje na oddíly?” Manny: „Jen z legrace.” Bernard: „Opravdu? Nevadí, když jednoho sním?” Manny: „Nešahej na plukovníka! Naštvalo by to zbytek mužstva.”
Fran: „Pojď k nám, Manny. Řekni nám všechno o sobě.” Manny: „Narodil jsem se v Londýně.” Bernard: „Zůstaň tam, Davide Copperfielde! Když začínáš takhle od začátku, budeme potřebovat popcorn a tak!”
Evan: „Jeden velmi dobrý zákazník ucpal záchod žvýkačkou. Takže, potřebuju, aby ten záchod zase fungoval. Budeme postupovat jako tým. Jak se s tím vypořádáme?” Manny: „OK, můžeme zavolat instalat...” Evan: (podá Mannymu kbelík a hadr) „Jsme tým!”
Zákazník: „Podívejte, nejsem tady proto, aby mě někdo urážel.” Bernard: „Tak hele, já jsem vás neprosil, abyste se nechal urážet. Možná, že v jiném životě budeme bratři, budeme mít malou výstřední hospůdku na Sicílii. Možná si vezmeme místní dvojčata a nebudeme navzájem plýtvat naším drahocenným časem v téhle díře. Ale teď to tak není. Smiřte se s tím.”
Bernard: (ulehčeně) „Já myslel, že jsem udělal něco příšerného. Tak jsem se vydělal na vaši proutěnou židli, to je faux pas.” Gerald: „Faux pas?!”
Fran: „Děláme to už 10 minut, tak jsem si to nepředstavovala.” Josef: „To ani já se svou první ženou. Hraj!”
Bernard: „Manny, kde je vývrtka?” Manny: „Nevím, nemůžu nic najít. Chodíš někdy dozadu? Tam to ale vypadá.” Bernard: „Není to tak hrozné.” Manny: „Ale je. Mimochodem, nemáš náhodou kocoura?” Bernard: „Jo, jasně! Kam zmizel?” Manny: „Našel jsem ho. To bys nechtěl vidět.”
Bernard: (vyplňuje daňové přiznání) „Cože?! Rodné příjmení Vaší matky? Jaké je její křestní jméno? Já jí vždycky říkal mami. Máma.” (vpisuje) „To musí stačit. Máma. Pravděpodobně zemřela.”
(Bernard právě objevil, že na ulici jsou skinheadi a vybíhá z domu.) Bernard: „Hej, když se tak normálně v trojici poflakujete a měsíční svit se odráží od vašich hlav a zadků, není to trochu matoucí?”