Paní Konrádová už delší dobu sleduje upraveného muže v kvádru, který vybírá z košů autobusové jízdenky. Jde k němu a opovržlivě se zeptá: „Máte to zapotřebí, hrabat se tu v popelnicích?” „Mám - všechny ty lístky si dám do nákladů!”
Potkali se dva žebráci. Jeden z nich si vydělal za krátkou dobu tisíc korun. „Copak jsi těm lidem říkal, že tě tak obdarovávali?” „Že mi umřela žena!”
Bezdomovec mávne na blížící se popelářský vůz a loučí se s kamarádem: „Tak se měj - už mi to jede!”
Bohatá dáma se po krátké aférce loučí s bezdomovcem a její poslední slova, když mu dává košem, jsou tato: „Nezlob se, ale nemohu své city investovat do takového pochybného individua, jako jsi ty...” „No dobře,” vyčítá jí skleslý pobuda, „ale do pochybných podniků své peníze investovat můžeš, viď?!”
„Stálý plat, padesát tisíc měsíčně, firemní vůz, mobil, stravovací lístky... Určitě vás přijmeme, už můžete rozvázat svůj současný pracovní poměr, ujišťoval mne personální vedoucí,” vypráví spolunocležníkům v lepenkových krabicích čerstvý bezdomovec.
K dobře vypadajícímu pánovi přistoupí hubený žebrák a s nataženou rukou mu říká: „Jsem Pepa Novák. Už týden jsem nic nejedl...” Pán mu potřepe rukou a povídá: „Jsem Rajko Doleček, gratuluji vám k té výdrži.”
„Pane, prosím dejte mi sto korun, od rána jsem nic nejedl.” „Já taky ne.” „Tak mi prosím dejte dvě stě, ať vás mohu pozvat.”
U kostela, chlapík žebrákovi: „Dal jsem vám sto korun, aspoň poděkovat byste mohl.” Žebrák: „A co, zázraky byste chtěl? Vždyť jsem hluchoněmý!”
Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!” „Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?” „No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha - a než si toho někdo všimnul, už jsme byli přecpaní!”
Pod mostem leží dva bezdomovci a ten jeden povídá: „Hele Karle, teď se všude mluví o té finanční krizi, myslíš, že se to nějak dotkne i nás?” „No jasně!” povídá Karel. „A jak, prosím tě?” Karel: „No, máš nějaký kamarády bankéře, manažery nebo podnikatele?” „To teda nemám.” Karel: „Tak vidíš, teď je brzy budeš mít...”