Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?” Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!” „Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák. „Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”
Třída se chystá na výlet a starostlivá učitelka se ptá dětí: „Máte všichni kolo?” Všichni přikývnou. Ale učitelka si je jistá, že Pepíček kolo nemá, a tak se ho raději ještě zeptá: „I ty, Pepíčku?” „No, svoje kolo sice nemám,” připustí Pepíček. „Ale nemusíte si se mnou dělat starosti, paní učitelko. Půjčím si rezervu z taťkova traktoru, on ji beztak nepotřebuje!”
Prvňáček Pepíček se přiřítí ze školy a oznamuje mamince: „Mami, mami, mám ti od pana učitele vyřídit, že ti mockrát děkuje!” Maminka se diví: „A za co, Pepíčku?” „Když se mě ptal, jestli mám nějaké mladší sourozence, řekl jsem mu, že ne!”
„Na hodinkách sice máš 1-4,” zlobí se na Pepíčka promočená učitelka s kýblem na hlavě, „je to ale v anglickém tvaru!”
Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici. „Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda. „Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu. Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!” „Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”
Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?” „No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”
Pepíček prosí o velké přestávce spolužáka: „Hele, Fando, já tady čtvrtou hodinu nebudu, musím k doktorovi. Nemohl bys mi teď na chvíli půjčit sešit, že bych si to od tebe opsal?”
„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?” „Nemám tušení, Pepíčku.” „Ale já to vím! Od televize až ke gauči!”
Pan učitel se ptá Pepíčka: „Pepíčku, řekni mi, co je to málo a co je to moc?” „Pane učiteli, málo je jedna cihla na barák. Moc je jednou cihlou dostat po hlavě.”
Učitelka se zlobí: „Hitlerovci byli Hitlerovi stoupenci, Pepíčku, ne milenci!”